Ovšem předtím jsem si musel vyčkat (neúspěšně) frontu v úterý ráno od 6h před Sazkou aby v cca 9h nám řekli že lístky došly, a k mé smůle se tak stalo cca 6 lidí předemnou...
Po tomto neúspěchu jsem nezanevřel a rozhodl se zkusit štěstí v den utkání před O2 Arenou, kde se prodávají nevyzvednuté registrace a zbylé lístky. Přišel jsem asi 9.30 a už tam stálo 60 lidí. Spoutu z nich jsem viděl již předchozí den v Sazce, také neúspěšné čekatele. Když v 10h otevřeli, všichni se začali tlačit směrem k okénku kde je prodávali. Během čekání na lístky se k nám dostala informace, že z předchozího dne nechali 300ks, z nevyzvednutých registrací zbylo 100ks a z K.Varů se vrátilo cca 400ks lístků. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen neboť snad už jen zázrakem by se mohlo stát že bych opět stál frontu zbytečně. Naštěstí se nic nestalo a já po zhruba půl hodině pomalého postupování ve frotně držel vysněný lístek na 7. finále playoff. Měl jsem obrovskou radost a těšil se již na večer.
Večer jsem se vydal do haly o hodinu dřín než mělo začít utkání, neboť již několik přechozích cest do Areny mi napovídalo že než vystojím poslední frontu před vstupem, než projdu přes kontroly a než se usadním na místě tak to bude chvíli trvat. Na místo jsem usedal 30 minut před utkáním. Tou dobou již v hala bylo hodně lidí. Viděl jsem rozbruslení, přípravu brankářů a vlasně vše co se děje v hala před prvním hvizdem. Zhruba 10 minut před vhazováním začal program velkolepým nástupem (nejen) domácího týmu, následován uvítáním, hymnou a reklamamy na O2.

Při úvodním vhazování byla již aréna služně zaplněná byť ješte opozdilci docházely na svá místa. Doufal jsem že bude plno a můj tip na počet lidí byl 16 800. Do utkání přímo drtivím tlakem vstoupila Slavia, která předhrála Vary na celé čáře. Když po na první pohled nenápadné akci Jakuba Klepiše, který ji i sám zakončil, padl první gól a aréna poteměla poprvé a rozhodně né naposled. Necelé tři minuty na to zvyšoval krásným gólem Jarda Bednář bylo to již v 9 minutě 2:0. V první třetině ještě následovalo několik velkých šancí Slavie a Vary tak mohly být rády že to skončilo jen dvěma góly. Slavie je nepustila během první dvacetiminutovky prakticky k ničemu.
Do druhé třetiny Vary vstopily s větší aktivitou. Přesto (a však naštěstí pro Slavii) to nepřineslo kýžený úspěch a Adam Svoboda měl tak možnost vyniknout. Slavia se také snažila ale již to neměla tak jednoduché jako ve třetině první. Ovšem pak přišla přesilovka domácích a 18 minuta, kdy nádherným gólem Roman Červenka zvýšil skóre již na 3:0. Ve druhé části se již nic nestalo tak k titulu zbývalo už jen 20 minut.
Do této části hry vstoupily oba týmy s několika šancemi. Nezvykle dlouho jsme čekaly na počet diváků (v předchozích zápasech oznamovaný mezi 1 minutou 3. třetiny a 1. komerční přestávkou), oznámly až ve druhé komerční přestávce že O2 Arena je vyprodaná počem 17 123 diváků! Což znamenalo že jsem se netrefil ve svém odhadu. Ale zpět k samotnému hokeji. Když v 18 minutě Jirka Vašiček zvyšoval na 4:0 bylo o titulu rozhodnuto. Slavia v té samé minutě sice inkasovala a poté ještě dvě sekundy před koncem znovu, ale to již nemohlo nic změnit na skutečnosti že se sešívaní staly po 5 letech MISTREM!
Když zazněla siréná, oznamující konec zápasu, aréna doslova vybouchla radostí. Následnoval ceremoniál vyhlášení vítězů, dlouhá oslava titulu s fanoušky atd.

A právě o fanoušcích bych se chtěl zmínit v poslední části článku. Jak již bylo řečeno utkání přímo na místě činu sledovalo 17 123 diváků. A právě oni dokázaly vytvořit atmosféru jakou je možné vidět snad jen v NHL a pozdějších fázích na MS a OH. Atmostféra byla skvělá, fantastická a vlatně i snad tisíc slov je málo na její popsání. Minutu před koncem začaly skandovat "mistři" a "slavia praha, mistr ligy". Při předání poháru poraženému skandovaly Vary Vary i kotel Slavie! Velice sympatické gesto, které pak ocenil i funkcionář Karlových Varů který přisel kotli Slavie zatleskat. Varáci pak zatleskaly Slavii k titulu.
Po děkovačce slávistických hráčů s kotlem se postupně odcházelo z arény. Plný emocí a nádherné pocitu jsem se přesunul k metru...

Na závěr pár slov. Jako slávistovi se mi splnil jeden sen mýt možnost být při tom když naši vyhrajou titul. Pocit a emoce, které jsem prožíval po utkání byly nádherné. Jistě měl bych radost i kdybych to viděl "jen" z televize ale tohle bylo jiné: plná arená krásné góly a výhra mojích favoritů... k nezaplacení.
Upřímě bych si ty fronty vystál znovu. Doufám že za rok k tomu dostanu znovu příležitost a že Slavia bude znovu MISTREM!

Hoši Děkuji.