Nejprve ovšem malé upozornění. Tento pohled na události je čistě subjektivní a vyjadřuje moje soukromé názory na události, kterých jsem se ovšem přímo neučástnil, neboť mi v té době byli tři roky a zajímalo docela něco jiného.
A ještě jedna vsuvka: zapomínat nesmíme ani na události stejného data ale roku 1939, studenstské demostrace v nacisty okupovaném Československu. Následné zavření vyskochý škol a pronásledování jejich studentů, z nichž nmnoho skončilo na popravišti nebo koncetračních táborech. I tyto události si zaslouží pouzornost.
Události 17. Listopadu se také nazývají sametovou revolucí. To proto, že netekla krev, narozdíl třeba od Rumunska, kde při změně režimu nejvyššího souhruha Çauceska postavili rovnou ke zdi. U nás až na pořádný výprask, který od pohotovostního pluku dostali z demostrace odcházející studenti, proběhlo předání moci až moc v poklidu. Osobně si myslím, že více by prospělo, kdyby nejvyšší představitelé komunistické moci byly postavení před soud, nebo lépe jim měla být předvedena "lidová demokracie" v praxi. Nejvíce mě udivuje, když přes evidentí stoupající úroveň lidí rok od roku roste vliv komunistů. Mohou za to také neustálé omýlání starých "zlatých" časů z dob komunismu v mediích (například neustálým reprízováním pořadů typu Třicet případů majora Zemena a jiných uvědoměle-normalizačních seriálů a filmů) nebo propagací "umělců" té doby, jelikož ať pustíte jakýkoliv pořad jsou v něm stále ti samí herci a z rádia nám stále zpívají Helenky či Kájové a například třeba i Michal David. Vrcholem pak je to, že všichni chudinky umělci byly za bolševika tak utlačovaní ale přitom se rádi chlubí kam všude mohly jezdit a co všechno (ne)měly.
Dalším jistě velmi nápomocným parametrem je tuna bolševiků a jejich kádrů v současné politice. A všichni jsou demokrati a antikomunisti. Najednou jako by nikdo nebyl v KSČ či SSM. Zapomínat nelze také na KSČM, nástupkiny bývalé vládnoucí strany. Tato strana na venek působí velmi vyrovně a sympaticky. Říkají lidem líbivá hesla, to co chtějí slyšet a jsou relativně málo pošpinění. Avšak, když se na tuto stranu podíváme blíže zjistíme, že je to jen vlk v rouše beránčím. Programově mají stále uvedeno že cílem je protlačit moc proletariátu revoluční akcí, stále chtějí "lidově" vládnout atd. A kam se všichni komunisti a bolševici poděli? Vždyť jich bylo něco přes milion! Rozpustili se do různých stran. Nejvíce se jich přidalo do ČSSD, kde snad není nidko takový. Ani ODS na to není nejlépe i zde je mnoho kádrů. O stranách typu lidovci či zelení ani nemluvit. Bohužel je smutné se dívat jak jeden bolševik obviňuje jiného bolševika z bolševismu. Nezmínit nelze ani drzost komunistů (právě těch z KSČM) i "opačných" extremistů, kdyř jim zakáží demostraci či se objeví snaha je soudem zakázat když začnou vykřikovat o svobodě nejen slova, demokracii a lidských právech, ale to, že první co by zakázaly, kdyby se dostali k moci by bylo právě zmíněné tři věci už neřeknou. A vývoj v české společnosti podle toho také vypadá. Bohužel stále rostoucí nespokojenost lidí se však nemění ve snahu změnit svoji volbu na strany, které jěště u moci nebyli. Spíše roste vliv "čistých" komunistů. Ovšem i tato strana má nejméně stejný podíl na současné situaci v ČR jako ostatní strany. I oni sedí v parlamentu od začátku i oni si podílí na rozvoji naší společnosti.
Co se vlastně v tom listopadu stalo? Jedni bolševici odešli a nastoupili nový. Jen ti nový se tváří jako demokrati. Přitom to jsou stále ti samý lidé. Nikdo z vrcholných představitelů moci proti změnám nic neudělal. Většina těch, kteří moc přebírali byli "levicový intelektuálové". Takže se vlastně mnoho nestalo. Otázkou zůstává co nám ti kteří vyjednávaly s komunisty vlastně vyjednali (beztrestnost pro koministy, tučné odstupné v podobě dobře placených funkcí atd). Mám za to že sametová revoluce byla až moc sametová.