Rok loni začal pro ČR významnou událostí. Naše země poprvé se ocitla v čele Evropské Unie. Takže jistě tato událost patří z našeho pohledu na první místo. Unii započal předsedat tehdejší premiér Mirek Topolánek a musel začít hned zostra. První zkouškou - kterou prošel velmi dobře - bylo vyřešení plynové krize vyvolané mocenskými snahami ruského premiéra Putina. Druhá, do které se ovšem začal montovat o ztrátu "prestiže" bojícího se Nicolase Sarkozyho (francouzský prezident) byla krize na blízkém východě v pásmu Gazy. Po těchto dvou celoevropských záležitostech nastal problém jinde. Jmenoval se Jiří Paroubek, který prostě neunesl že to není on kdo předsedá EU a tak vládu shodil. Začalo dohadování jehož výsledkem byla "dočasná" (uvozovky proto co se později ukázalo) vláda premiéra Fišera, která už ovšem řízení EU přenechala na mezinárodní scéně Sarkozymu, sama se moc nesnažila do ničeho montovat ale na druhou stranu nic nezkazila.
Spolu s tímto se v USA stala velmi důležitá událost - nastoupil Barack Obama do čela a stal se tak nejmocnějším mužem světa, když nahradil George Bushe mladšího. Další událost světového významu přisla v červnu. Nejsem si sice jist, že patří do politiky, ale měla celosvětový význam, navíc psát článek o kulturních událostech si nejsem moc jist výsledkem. Zemřel král popu Michael Jackson, těsně před návratem na koncertní podia. Tato událost zastínila na několik dní světové dění, Když už jsme u kultury v USA také zemřel populární český zpěvák Waldemar Matuška.
Po relativně klidném (politicky) létě přišel u nás velmi horký podzim. Na začátku byla hádka o termín předčasných volbách na nichž se přes velké problémy největší strany u nás ODS a ČSSD nakonec dohodly. Avšak do hry nejprve vstoupil Miloš Melčák se "svým právem" na čtyřletý mandát. A začala komedie. Ústavní soud proti očekávání velkého Jirky rozhodl, že námitka poslance Melčáka je oprávněná. Došlo ke změně Ústavy ČR a těsně před hlasování o novém rozpuštění poslanecké Sněmony přišla další Paroubkova vývrtka - najednou se mu volby nehodili. Došlo že z dočasné vlády se stala vláda normální a volby proběhnou přístí (resp. již) letošní rok v květnu. Vše vyvrcholilo schválení Lisabonské smlouvy v Německu, Polsku a Irsku po opakovaném referendu. U nás šla smlouva před Ústavní soud. A začala bitva na jejímž konci byla smlouva schválena, ač si prezident Klaus dal značně na čas podpis. Kromě toho se těsně před koncem roku přišlo na 100 mld. chybu našich poslanců, které tak opět zatíží daňové poplatníky. Poslední legrace přišla spolu se schvalováním státního rozpočtu na rok 2010, kde levice prosadila další (populistické) výdaje. Ještě zpět k Lisabonské smlouvě, která přes velké problémy začala platit 1.12.2009. Evropská Unie se tak posunula o malý krok v před.
Rok 2009 byl nejen rokem oslav 20-ti let "pádu" komunismu, ale také pěkně politicky horký. Především v událostech které se týkaly ČR. Pevně doufám, že v roce 2010 se dočkáme politické stability v režii demokratických stran. Bylo by velmi smutné, kdyby se k moci vrátily komunisti. Bohužel podle současného pohledu naši společnost to vypadá, že velmi špatně...