Jak už jsem psal v předchozím článku, úspěšně jsem dorazil do Londýna. První den po příjezdu a shledání se sestřenkou jsme se vydali k ní. Cesta k ní vedla přes zastávku v McDonalds na Victoria Station (velké vlakové nádraží a metro v sousedství VGL). Ta jsem ke svému překvapení zjistil, že je zde jídlo levnější než v ČR (menu £2.34 ~ 71 Kč). Pak se pokračovalo metrem až na Blackhorse Road po Victoria Line. Odtud jsme přestoupily na autobus. Cesta busem trvala asi 20 minut. Pak jsme vystoupili a dorazily k ní domů. Po odložení věci potřebovala sestřenka poslat dopis. Šel jsem s ní na průzkum bezprostředního okolí. Po návratu jsem přemýšlel co další den.

Druhý den, v pátek, mě probudila velká přestávka na protější škole. Ne že bych v 10h nějak tvrdě spal ale vyrušil mě velký hluk z venku. A tak jsem se rozhodl vstávat. Po snídani jsem se rozhodl vydat do někam do centra města. Jako první jsem navštívil Buckingham Palace, tedy jen jeho okolí (nějak asi královna mě zapoměla pozvat dál, asi nevěděla že jsem v Londýně  ) Cesta byla k němu v podstatě stejná jako zpět na VGL, jen jsem vystoupil o stanici dříve, konkrétně na Green Park. Odtud zkrz park jsem prošel až k BP. Po prohlídce a mnoha fotkách jsem se vydal směrem na Parliament Square přes St. James Park. Na PS je i slavný Big Ben. Pak jsem se vydal do blízké Downing Street. Tam se však nedá jít, neboť z obou stran je zamřížovaná a hlídaná (asi se angličani bojí že by jim mohl být premiér ukradenej  ). Další místo, na které jsem zamířil pak bylo Trafalgar Square. Na něm se nachází i Národní Galerie. Ač nejsem milovníkem umění, navštívil jsem ji. A důvodem nebylo jen to že je vstupné zdarma (což je vůbec na Londýnu to nejzajímavější, řada muzeí je tu úplně zdarma). A nakonec jsem ani těch čtyřech či pěti hodin, co jsem uvnitř strávil nelitoval. Pak už jsem se vydal zpět domů.

Další den, sestřenka, ač byla sobota musela do práce, jsem jel s jejím přítelem Michaelem na návštěvu na anglický fotbalový svatostánek ve Wembley. Zde jsme strávily velkou část dne. Měli jsme se možnost vyfotit s pohárem pro vítěze FA Cupu. Na konci jsem se ovšem trochu bál aby Michael nebyl naštavný, protože ten den měl jít s kamarády do hospody protože hrál jejich oblíbený West Ham, a měly se sejít ve tři v centru města a my ve tří teprve končily s prohlídkou. Pak večer se mi sestřenka řekla, že vlastně byl rád že se tam podíval, neboť sám by se tam nikdy tahle nevydal a že pro angličany je to dost velký zážitek. No zkrátka do města jsme přijely po 16h a on pospíchal alespoň na zbytek fotbalu. Mě vyložil na Leytonstone a já se metrem rozjel na plánované stetkání se sestřenkou a procházku po centru města. Prošli jsme London brigde, Oxford Street, atd.

Na další den byl naplánován výlet do přímořského Brightonu, vzdáleného asi 2 hodiny jízdy autem po dálnici od Londýna. Před tím však Michael vyrobil typickou anglickou snídani. Součástí byla nějaká šunka, vajíčko, čočka. Byla dost vydatná a hlavně těžká. Po snídani jsme se vydaly na cestu. Město je v anlgii známé především jako odpočinkové místo. Jsou zde herny pro děti (hraje se pouze s nejdrobnějšími pencemi), aktrakce a pouťové záležitosti. Cestou z Brightonu jsme jeli nakoupit do obchodu. Den skončil večeří v sousedním asijském fastfoodu. A napsáním tohoto článku

V dalším díle se podívám pak na místo kde se určuje je čas pro celý svět a na dění ve zbytku pobytu v londýně...